Tak jsme zase zpátky na zemi, mašina se zadřela. V nepřívětivém počasí jsme přívětivě přivítali junáky z Ambasadors. Nepřipouštěli jsme si neúspěch, ačkoliv se jednalo o vedoucí tým naší silné soutěže. V prvním poločase jsme odehráli velmi dobrým výkonem bezgolovou plichtu, myslím, že soupeř ani nevystřelil na bránu, pokud vystřelil, tak to Špalda pohledem vytěsnil mimo kasu.

My jsme měli několik náznaků šancí, možná i šance. Kromě hezkého fotbalu se o zábavu diváků staral ještě Fuky, který jezdil po zadku tak, že jsme ho o přestávce raději vystřídali a poslali do sprch, protože jinak by ho do těch sprch hned ve 46.minutě poslal rozhodčí. Do druhého poločasu jsme vstoupili velmi bezstarostně s vědomím, že minimálně remíza je jasná. Ta bezstarostnost zmizela hned po 2 minutách, kdy si jeden z útočníků soupeře ukopl míč, čímž si nechtíc obhodil Kosiho, pak si ho ukopl podruhé, čímž ještě myslím lehce obešel druhého našeho obránce a pak si míč ukopl bodlem potřetí a meruna zaplavala záhadně k tyči naší branky.

No nic, spustili jsme ofenzivní smršť a začali jsme si vytvářet tutovky, které jsme samozřejmě neproměňovali. Pak ještě Špalda lehce namazal zmatenému soupeři (Špalda totiž zkoušel Rudu, jestli je dost rychlej a zastoupí ho v bráně – hm, nebyl dost rychlej) a bylo z toho 0:2. Opět naše tutovky, opět nic. Nevadí, vracíme se k naší bráně – vymyšlený faul na vápně, nepovedeně zahraný kop, který přes 20 osob ve vápně nepochopitelně prošel až do kasy.

Takže výsledek 0:3 z našeho pohledu a velká frustrace. Nevím, co více dodat. Omlouváme se  všem zpřízněným osobám, předsedovi, Maňánovi, starostovi, Démonovi, Barykovi, holkám u klandru, holkám v kantýně, Fandovi, Buřtovi, prostě všem. Následně jsme situaci politicky v kantýně rozebrali a zamračená neděle skončila odletem poloviny týmu na Mars. Sportu zdar.