Kultura za všechny prachy. Tak by se dalo jednoduše shrnout nedělní odpoledne v areálu naší Čechie. Béčko nastoupilo s velkým odhodláním urvat celé 3 body, ačkoliv jsme tušili nepříjemného a kvalitního soupeře. I když přišla rána v neúčasti brankářské jedničky, nerozhodilo to Romaria, který vycítil příležitost stát se hvězdou víkendu (v sobotu byl hvězda Špála a jeho čuník, proč by nemohl být v neděli hvězdou Romario?). Provedli jsme tedy poslední změny v sestavě a šlo se na to.

Tak jak jsme v minulých zápasech spálili stovky šancí, tentokrát první šance, Píchy běží na bránu soupeře, dává gol ve 4.minutě. O 2 minuty později z druhé strany běží na bránu Šroub a ačkoliv se mu motá hlavá ze sobotního nacvičování Stardance s Rudíkem a jejich oblíbenou zvedačkou, zvyšuje na 2:0 pro nás. 2 šance = 2 goly – to tu ještě opravdu nebylo. No a protože tohle bylo opravdu husté i pro uhříněveského fanouška, museli jsme trochu polevit, aby se ti fanoušci zase neuspokojili zbytečně moc a zůstali ve střehu.

V překladu to znamená, že jsme přestali hrát a začali hulákat na rozhodčího, který zase hulákal na Kosťu, ať to mává pořádně a pak si ještě zahrál mariáš, kdy už karty ani neschovával do kapsičky a rozdával a rozdával. Když už si ty karty neměl kam psát, tak raději písknul poločas, což pro nás bylo trochu vysvobození, protože soupeř ještě stačil snížit na 2:1. O přestávce naši borci zchladili hlavy, tedy kromě Šouly, tam hrozilo, že mu praskne žilka na čele a tak se raději nechal stáhnout a nasadili jsme místo něj vyklidněného Káněho (haha).

Pravda ale je, že se situace trochu uklidnila, opět jsme se začali dostávat do šancí a opět jsme mohli šance spalovat. Pak přišla akce dne, kdy Píchy přenesl přes vápno soupeře míč na Pavla, který zakopnutím udělal kličku soupeři a jak padal, tak nahrál ještě Lukášovi, který to pověsil pod břevno – a bylo z toho 3:1 (Pavle sorry – bylo to moc hezký, uznávám). No a pak ještě Romario v kase předvedl několik zákroků z říše snů – zejména když přemýšlel o své budoucnosti v nějakém lepším klubu a  mezitím mu na břevně přistála střela soupeře (ba ne, Romario překvapil nejen nás všechny, ale určitě i sám sebe skvělým výkonem, takže díky).

Díky taky všem fanouškům, kteří opět přišli, Démon uznale pokyvoval hlavou, že takhle by to šlo a všichni byli tak nějak spokojeni, dokonce i Šoula to nakonec přežil bez infarktu.