Tak jsme tentokrát vyrazili na Chodov, kde byla ještě větší zima než doma v Uhří. Sestava byla trochu slepená ze zbytku borců, kteří ještě můžou chodit, protože z původní jedenáctky ze začátku sezony je dvanáct kusů zraněných, do toho se nám ještě enkláva mladších vydala na čundr (ale musím poznamenat a ocenit, že když dostali pokyn, že se musí vrátit, pobalili hoši spacáky a celty a alespoň část z nich se hlásila na předzápasovém srazu). Taky jsme pobrali dva borce z juniorky a hlavně Kosťu do kasy ze seniorky….vlastně z klubu důchodců.

Nakonec bylo příjemných asi 5 kusů na střídání a šlo se na to. Po rozkoukání na hřišti jsme podali v prvním poločase docela slušný výkon (tedy na nás slušný, o angažmá v repre se zase nikdo nerval, to je jasný). Což korunoval Fuky náběhem po lajně (dokonce s míčem) a výstavní přihrávkou Vladovi, který nás nekompromisně ve 13. minutě poslal do vedení. Fuky tomu sprintu dal všechno a tak raději šel střídat…..ale platnej byl, o tom žádná….jasná!!! Pak ještě jsme měli pár šancí, do toho Špalda zase stihl objímat konstrukci soupeřovi branky (nějak se mu to zalíbilo – už je to poněkolikáté), až ve 35. minutě Vlado utekl všem protihráčům, vlastně i spoluhráčům a šoupnul tam ještě druhého fíka. Vedení 2:0 vypadalo velmi nadějně, ale známe naše borce, u nich člověk nikdy neví. Soupeř několikrát zahrozil na naší bránu, vždyť se také jednalo o těžkého a zkušeného soupeře z horní poloviny tabulky, ale Kosťa, to je prostě bůh….sice vždycky, když skočil po míči, byly zaznamenány seismické pohyby a Richterova stupnice naznačovala silné zemětřesení v Praze, ale byl prostě fantastickej. Protože jsme ale nechtěli soupeře úplně ztrapnit, museli jsme Kosťu překonat sami, aby ti soupeři viděli, že úplně neprůstřelný není. Postarali se o to Kosi s Kaňousem, od kterých se balon při rohu soupeře nějak záhadně odrazil do vlastní brány. Teda hlavně od Kaňouse. Takže do šaten se šlo 2:1 pro nás.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s lehkými obavami, vždyť se známe a víme, že druhé poločasy míváme tragické. Protože jsme přežili prvních 20 minut a drželi jsme vedení, tak to vypadalo velmi nadějně, dokonce si dovolím říci, že kromě střel z dálky, které většinou Kosťa pokryl, jsme soupeře do ničeho moc nepustili. Jedna střela ovšem rozhodla o dělbě bodů…..nejstarší hráč na hřišti (teda kromě Kosti samozřejmě) se opřel asi 40 metrů od brány do míče, který letěl někam hodně vysoko, ale díky protivětru nakonec zapadl odrazem od břevna za Kosťovi záda. Neuvěřitelné…..ten kanonýr soupeře nám slíbil, že s fotbalem končí, protože končit se má na vrcholu. Palec nahoru!!! My měli poměrně hodně šancí, které jsme neproměnili, Vlado dokonce odmítl hattrick tím, že trefil tyčku soupeře, ostatní se tak nějak snažili, ale síly díky našemu nátlakovému fočusu docházely a tak jsme nakonec byli rádi, že rozhodčí to ukončil a my prostě remízu z hřiště silného Chodova bereme.

Děkujeme fanouškům, kteří přijeli, děkujeme Rudovi, že to odmával a ještě stihl dát do držky fanouškům soupeře, jejichž děti po něm při výkonu funkce házely kameny a děkujeme počasí, že jsme nezmokli a tak…..díky všem a Čechii zdar!!!

TK

Jižní Město Chodov B – Čechie Uhříněves B 2:2

Branky: 13. a 35. Proshenko