Tak přijel do Uhříněvsi těžký a nadupaný soupeř ze Smíchova. Samozřejmě jsme neskládali zbraně před zápasem, ale vzhledem k tomu, že máme už více lazarů než hráčů z původní soupisky, museli jsme se sestavou hodně improvizovat, tím spíš, když se ještě těsně před srazem omluvil Topka, že předešlého dne něco špatného snědl na svatbě a nemůže se odpoutat od mísy a Rozbíf si šel po nedělním obídku schrupnout a zapomněl si nařídit budíka a vlastně ještě nedorazil jeden borec z „áčka“, na kterém měla stát rozehrávka ve středu hřiště. Díky tomu jsme měli před soupeřem trochu respekt, dokonce jsme rozehráli předzápasovou politickou hru se soupeřem (abychom je rozptýlili), kdy jsme se nejdříve šestkrát opakovaně soupeře ptali na barvu dresů a následně jsme několikrát měnili hřiště, na kterém se bude hrát. Což teda trochu zkomplikovalo život i našemu Pavlovi M., kterému se za to omlouváme, ale museli jsme prostě zkusit všechno.

Začal zápas, nabuzený soupeř na nás vlítnul jak nadržený kanárek (oni totiž měli takové kanárkové dresy). Začali nás točit a motat a prvních dvacet minut nám trvalo, než jsme se na tom kolotoči pohodlně usadili. Dokonce jsme dovolili soupeři nám vstřelit i první gól, musím uznat, že nás rozebrali do šroubku (a to i bez Šrouba) a jejich snajpr to zakončoval tváří v tvář Jiřímu velmi chladnokrevně. Nicméně, nechali jsme soupeře utavit a začali jsme také kousat. To přineslo několik šancí. Bohužel jsme opět dopláceli na neefektivitu v zakončení, do šance se dostal snad skoro každý z našich ofenzivních borců, zejména Vladovu jedovku k levé tyči už jsme začali slavit, jenže brankář se stačil napít hopsinkové šťávy a míč ještě stihl zázračně vyrazit.

O půli tedy zněl stav jedna nula pro soupeře, nicméně byli jsme odhodlaní, že se to pokusíme zvrátit. Dokonce už postupně navzdory hokeji v TV dorazilo i dost fanoušků a i Šoula rozhýbal svoje hlasivky, prostě i když jsme omdlévali po vyčerpávajícím prvním poločase, chtěli jsme odhodlaně urvat body. My jsme totiž v tu chvíli netušili, že ten namachrovaný soupeř je na tom fyzicky ještě hůř než my (i když neměli takové pupky jako my, prostě nemohli). Nechci se jich dotknout, ale myslím, že ve druhém poločase jsme byli jasně lepší. Sice škoda, že se hned po dvou minutách zranil Maty, ale Suchoš ho nahradil velmi obstojně a navíc tím, že měl oblepené nohy a kolena všema možnýma izolepama, bylo to takové hezké zpestření. Nesmím také zapomenout na bonbonek v podobě střídajícího golmana Romaria…..ten tentokrát vytáhl takový sladký růžový trikot, že někteří z hráčů soupeře po něm museli během zápasu pošilhávat, čímž ztráceli koncentraci, takový to byl bonbonek (teda kocourek).

Tlačili jsme a tlačili, Fuky pro jistotu vystřídal, aby nedal na držku tomu jejich o 120 cm většímu a o 60 kg těžšímu hromotlukovi, Káně už ani nemusel šlapat soupeřům na nohu, prostě soupeř se přizpůsobil naší hře, nevěděli, co s tím a byla otázka, kdy nám to tam spadne. No, a protože ani Vladovi, ani Špaldovi, ani Benymu to tam spadnout nechtělo, tak se toho ujal Hlavis, ke kterému se nějak po dalším závaru na vápně soupeře odrazil balon a ten takovou polotechnickou střelou dal nádherný gól. Sám se tomu trošku divil, místo aby běžel slavit s našimi fanynkami, tak jenom rozpažil a povídá….je to možný, že jsem tak dobrej??? Jasná Hlavis, krásná střela…..Takže 1:1, ale my jsme chtěli víc. Musím teda také pochválit Jiřího v kase, který předvedl několik dobrých zákroků v bráně a obratem výbornými výkopy posílal naše borce na další steč a dokonce myslím, že byl i namočenej v rozehrávce před tím golem Hlavise, kdy vymáchal před odkopem dva hráče soupeře. Posledních 20 minut zápasu se odehrávalo většinou na půli soupeře, ale sakra nedařilo se nám dát rozhodující branku. Dovolím si říci, že to byla otázka času, kdy nám to tam spadne, dokonce v poslední minutě Beny hlavičkoval do břevna….ten mohl být ale slavný….no ale takhle alespoň přihodí něco do kasy za to, že to nedal.

Myslím, že solidním výkonem jsme vyválčili bod nad opravdu ambiciozním soupeřem, diváci nám dokonce zatleskali, takže jsme si v klidu mohli dát to pozápasové pětipívo. Takže díky hoši za výkon, díky fanouškům za podporu, díky všem a Čechii zdar!!!

TK

Čechie Uhříněves B – Čechie Smíchov C 1:1

Branky: 58. Hlava

Tak jsme tentokrát vyrazili na Chodov, kde byla ještě větší zima než doma v Uhří. Sestava byla trochu slepená ze zbytku borců, kteří ještě můžou chodit, protože z původní jedenáctky ze začátku sezony je dvanáct kusů zraněných, do toho se nám ještě enkláva mladších vydala na čundr (ale musím poznamenat a ocenit, že když dostali pokyn, že se musí vrátit, pobalili hoši spacáky a celty a alespoň část z nich se hlásila na předzápasovém srazu). Taky jsme pobrali dva borce z juniorky a hlavně Kosťu do kasy ze seniorky….vlastně z klubu důchodců.

Nakonec bylo příjemných asi 5 kusů na střídání a šlo se na to. Po rozkoukání na hřišti jsme podali v prvním poločase docela slušný výkon (tedy na nás slušný, o angažmá v repre se zase nikdo nerval, to je jasný). Což korunoval Fuky náběhem po lajně (dokonce s míčem) a výstavní přihrávkou Vladovi, který nás nekompromisně ve 13. minutě poslal do vedení. Fuky tomu sprintu dal všechno a tak raději šel střídat…..ale platnej byl, o tom žádná….jasná!!! Pak ještě jsme měli pár šancí, do toho Špalda zase stihl objímat konstrukci soupeřovi branky (nějak se mu to zalíbilo – už je to poněkolikáté), až ve 35. minutě Vlado utekl všem protihráčům, vlastně i spoluhráčům a šoupnul tam ještě druhého fíka. Vedení 2:0 vypadalo velmi nadějně, ale známe naše borce, u nich člověk nikdy neví. Soupeř několikrát zahrozil na naší bránu, vždyť se také jednalo o těžkého a zkušeného soupeře z horní poloviny tabulky, ale Kosťa, to je prostě bůh….sice vždycky, když skočil po míči, byly zaznamenány seismické pohyby a Richterova stupnice naznačovala silné zemětřesení v Praze, ale byl prostě fantastickej. Protože jsme ale nechtěli soupeře úplně ztrapnit, museli jsme Kosťu překonat sami, aby ti soupeři viděli, že úplně neprůstřelný není. Postarali se o to Kosi s Kaňousem, od kterých se balon při rohu soupeře nějak záhadně odrazil do vlastní brány. Teda hlavně od Kaňouse. Takže do šaten se šlo 2:1 pro nás.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s lehkými obavami, vždyť se známe a víme, že druhé poločasy míváme tragické. Protože jsme přežili prvních 20 minut a drželi jsme vedení, tak to vypadalo velmi nadějně, dokonce si dovolím říci, že kromě střel z dálky, které většinou Kosťa pokryl, jsme soupeře do ničeho moc nepustili. Jedna střela ovšem rozhodla o dělbě bodů…..nejstarší hráč na hřišti (teda kromě Kosti samozřejmě) se opřel asi 40 metrů od brány do míče, který letěl někam hodně vysoko, ale díky protivětru nakonec zapadl odrazem od břevna za Kosťovi záda. Neuvěřitelné…..ten kanonýr soupeře nám slíbil, že s fotbalem končí, protože končit se má na vrcholu. Palec nahoru!!! My měli poměrně hodně šancí, které jsme neproměnili, Vlado dokonce odmítl hattrick tím, že trefil tyčku soupeře, ostatní se tak nějak snažili, ale síly díky našemu nátlakovému fočusu docházely a tak jsme nakonec byli rádi, že rozhodčí to ukončil a my prostě remízu z hřiště silného Chodova bereme.

Děkujeme fanouškům, kteří přijeli, děkujeme Rudovi, že to odmával a ještě stihl dát do držky fanouškům soupeře, jejichž děti po něm při výkonu funkce házely kameny a děkujeme počasí, že jsme nezmokli a tak…..díky všem a Čechii zdar!!!

TK

Jižní Město Chodov B – Čechie Uhříněves B 2:2

Branky: 13. a 35. Proshenko

Jelikož nám náš skvělý glosátor Kosi odjel na stáž do Běloruska, byla jsem pověřena zhostit se místo něj tohoto úkolu a podělit se s Vámi alespoň stručně o postřehy z nedělního zápasu.

Inu – přijeli jsme do Běchovic odhodláni překonat podzimní remízu a přivést nekompromisně tři body. Borci nastoupili ve značně obměněné sestavě, mimo již zmíněného Kosiho se nezapojil ani (jindy hrající) trenér Šoula, neboť se tak soustředil na utkání, až to odneslo jeho koleno. Role brankáře se statečně ujal náš nejstarší hráč Kosťa.

Přes počáteční obavy (nejen) fanoušků a trochu nervózní úvodní dvacetiminutovku přišla radost v podobě důležitého gólu. Šroub přesným pasem z rohu našel hlásícího se Špaldu, který krásnou hlavičkou ukázkově usměrnil míč do kasy (viz fotogalerie a poslední video sestřih gólů). I když jsme se většinu času po zbytek hry pohybovali na půlce soupeře a vytvářeli si další gólovky, žádná další již nebyla proměněna. Napětí, které by se dalo krájet, tedy trvalo až do závěrečného hvizdu rozhodčího.

Propálených šancí je samozřejmě škoda, ale nutno pochválit Kosťu v bráně, jenž se svého úkolu zhostil skvěle, odchytal celý zápas s čistým kontem a svým zákrokem ve druhé půli vypíchl Běchovickým vyloženou tutovku! Klobouk dolů 🙂 Pochvala patří rovněž všem ostatním hráčům, protože ubránili jednogólový náskok – Ruda a Beny i za cenu nepříjemných zranění. A to se počítá. Počáteční odhodlání bylo naplněno.

Díky za podporu trpělivým fanouškům, kteří si opět mohli spravit chuť vítězstvím a byli tady opravdu dost slyšet (mj. díky dalším indisponovaným hráčům – Romanovi a Ráďovi).

Díky za prostor a příště nashledanou opět s naším famózním vypravěčem. Kosimu a Čechii zdar!

ŠM

TJ Sokol Běchovice – SK Čechie Uhříněves B 0:1

Branky: 22. Špalek