Ten, kdo pravidelně sleduje náš tým, věděl, že nás v tomto kole čeká důležitý zápas s Chodovem. Ráda bych tady napsala, že výsledek mluví za vše a de facto vlastně není co rozebírat. Avšak průběh právě tohoto utkání je důkazem pravého opaku.
Kdo nebyl – neuvěří; první polovina byla jednoduše nekoukatelná. Nevím, jestli hoši byli tak svázaní nervozitou či co, ale místo běhání chodili, oproti předchozím zápasům se o poznání méně střílelo na bránu, místo hry po zemi jsme viděli dost nakopávaných balonů… zkrátka nic pro oko diváka. Buďme rádi, že soupeři se “dařilo” podobně, navíc měl prázdnou střídačku – musel tedy šetřit síly i čas. Jediným světlým okamžikem byla v 16. minutě trefa Špaldy, který na tom sám nebyl zdravotně nejlépe a je snad dílem náhody (nebo předtuchy :-)), že Šoula s Kosim ještě počkali s jeho střídáním. Možná i takové okamžiky mnohdy rozhodují o dalším vývoji zápasu.
Dalších 15 minut po pauze probíhalo vesměs podobně, než se podařilo Šroubíkovi vstřelit 2. gól – tedy trefněji řečeno spíše vysypat z igelitky 🙂 , každopádně historie se neptá a kluky to nastartovalo. Po nějaké chvíli jsme se konečně dočkali gólově bohaté desetiminutovky, kdy jsme soupeře definitivně rozložili. Skóroval Dvořka, následoval ho Michal a Hlavis… mezitím přišel ze střídačky čerstvý Rozbíf, aby později založil akci, na jejímž konci také přidal svůj gólový příspěvek. No tak sláva!
Říká se: Konec dobrý, všechno dobré. Výsledek je určitě líbivý, navíc máme další zápas bez obdrženého gólu. Je však třeba se občas chytit za nos, poučit se z chyb a udržet si respekt ke každému dalšímu soupeři. Člověk nikdy neví… Díky soupeři, hráčům, trenérům a v neposlední řadě všem fans!