Tak jsme přijeli na horkou půdu Benic, teda vlastně na domácí hřiště v Uhříněvsi, kde mají domácí hřiště i Benice. Ale nebudeme se v tom zamotávat. Prostě derby! Vše už od začátku nasvědčovalo hladkému průběhu, sváteční šatna díky Kosťovi připravena, vířivky napuštěny, jenom ty masérky měly zase po dlouhé a náročné noci zpoždění.

Nastoupili jsme na nažhaveného soupeře s jasným úkolem – urvat všechny body a přiblížit se horní polovině tabulky. Tak ještě jsme na dálku zafandili Rudovi, který nás prezentoval na půlmaratonu a šlo se na to. Samozřejmě, jako vždy, se situace nevyvíjela podle našich představ a vypadalo to, že Šoulu na lavičce trefí šlak. Benice hrály ofenzívně, neúnavně nás napadaly na naší polovině hřiště a dvě souvislé nahrávky byly vidět tak akorát na vedlejším hřišti, kde si hráli naši osmiletí synkové. Situace se ale s postupem času zlepšovala, musím říct, že jsme hráli trochu profesorsky a záměrně jsme nechali soupeře vyběhat s pocitem, že jednou jim ty síly dojdou. Přišly i náznaky šancí, ale zatím jsme se zakopávali. No, a tak už se na to nemohl dívat Maty, přebral míč na polovině soupeře, střela, gól. Ve 40.minutě vedeme. Protože jsme ale někdy trošku labilní, hrozilo ještě do poločasu vyrovnání soupeře, cíl zněl jasně, do přestávky neinkasovat. Tak jsme trochu drobili hru, Fuky se dokonce běžel pokočkovat se soupeřem, ale tvářil se u toho tak trochu divně, a tak ho Šoula, pro kterého akorát přijížděla sanitka (kvůli tomu vysokému tlaku díky našemu výkonu) raději vystřídal a posla do hry žolíka Špalíka. Špalda, to je borec, který se nebojí chopit výzvy. Sotva dofuněl do vápna soupeře, položil se do nahrávky někoho z našich borců a dotlačil míč do kasy. Nejen, že jsme do poločasu neinkasovali, my jsme dokonce navýšili vedení.

Přestávka byla příjemná, jako vždy jsme si rozdali spousta úkolů, taky jsme zjistili, že ta sanitka nepřijela pro Šoulu, ale pro zraněného hráče soupeře (kterému tímto držíme palce a ať se dá brzy dohromady), zároveň jsme těm saniťákům ještě chtěli jako bonus přidat našeho Kráťu s nalomeným nosem, ale nakonec nám ho tam nechali. Ve druhém poločase to byla zase taková nakopávaná, ale musím říct, že jsme měli ze hry více, dokonce jsme měli několik šancí, které jsme dokázali spálit. Zatím to byla velká legrace. Ta však skončila ve chvíli, kdy rozhodčí písknul penaltu proti nám, myslím asi v 80. minutě. Nikdo ani moc nenadával, ale než jsem si stačil objednat pivo (už jsem totiž vystřídal), někdo toho rozhodčího ukecal a on tu penaltu zase odvolal. Růža (to je takovej přátelskej trenér Benic) mi dokonce říkal, že se přiznali, že to penalta nebyla – jestli je to tak, potom smekám.

No a na závěr ještě Šroubik nakopl míč z rohu vápna a přehodil ke svému údivu brankáře tak zkušeně, že míč zaplachtil přímo do branky. Takže 3:0, rozhodnuto, jde se slavit. Děkuji všem našim borcům, děkuji spřátelenému týmu Benic za fair-play zápas, děkuji Rudovi za prezentaci v srdci Prahy, děkuji Márovi za nulu, děkuji Káněmu, že nedostal kartu, děkuji Romanovi, že mě vystřídal, děkuji Kosťovi za vířivky, no zkrátka díky všem, a hlavně díky fanouškům, kteří nás přišli podpořit. Čechii zdar!!!

TK

TJ SOKOL BENICE B – SK ČECHIE UHŘÍNĚVES B 0:3

Branky: 40. Šmejkal, 44. Špalek, 88. Popela