post

4. mistrák: Záběhlice – Čechie Uhříněves B 2:7

Mašina na goly se rozjela, kdo nás zastaví……asi Ambasadoři příští týden. Ba ne, dáme jim kotel. Na hřiště soupeře jsme odjížděli s optimistickou náladou, nikdo si nepřipouštěl neúspěch. Byli jsme fotbaloví, tvrdí, hezcí, zábavní….prostě srdce fanouška plesalo. Pokyn trenéra, že do poločasu dáme 4 góly jenom trochu kazil fakt, že byli jenom 3 a že Kosi způsobil penaltu při našem vedení 2:0, která samozřejmě byla zcela vymyšlená a klidnému Kosimu nezvykle vyběhla žíla na čele, když ječel na sudího (ve druhém poločase pak sejmul hráče soupeře ještě jednou a běžel k rozhodčímu na sebe žalovat, že tomuhle se říká penalta, ale naštěstí rozhodčí už byl tak zpracovanej, že druhou nefoukl).

Ale k našim golům – první obstaral Hrouzek, druhej pak přidal Píchač a třetí pak těsně před přestávkou nechytatelnou hlavou Šoula. Ještě stojí za zmínku, že jsme v průběhu prvního poločasu soupeři vysvětlili, že už nás nebaví poslouchat jejich hekání a simulování a pak ještě předvedl nevídaný kousek Frank, když po destruktivním faulu na něj ve vápně (i když to víc bolelo toho faulujícího obránce) přesvědčoval rozhodčího, že to penalta nebyla, že to bylo ještě před vápnem, tedy trestňák z úhlu, ze kterého samozřejmě nic nebylo. Dobrý, když už se hádáme s rozhodčím, tak třeba i v náš neprospěch, to je jasný. Ale nemuselo nás to mrzet, hřiště jsme ovládali.

Další zářez obstaral Maty, minutu na to pak Káně (Maňána si tedy potom v neděli myslel, že jsme hráli s vozíčkáři, když už dal gol i Káně). Ale musím potvrdit, že se jednalo o zkušeného a dobře hrajícího soupeře, prostě jsme byli lepší jako vždy. Pak nastoupil Saša, který se hned nechal sundat ve vápně a kopali jsme konečně tu penaltu, kterou nám rozhodčí dlužil z prvního poločasu. Míč si vzal Frank a nechytatelnou střelou zavěsil šestý gol (na treninku minulý čtvrtek Frank penalty nacvičoval a tohle byla vůbec nejhorší penalta, kterou kopnul, ale to protože chtěl našim fanouškům a kamarádům zabrnkat na nervy).

Na závěr se ještě utrhl Šroub, který vždycky, když šel do brejku, tak byl chudák zmatený z pokynů spoluhráčů. Když nahrál, kucí ho seřvali, že měl zakončovat, když zakončoval, tak ho kucí seřvali, že měl nahrávat. Ale byla to legrace. V průběhu zápasu jsme ještě měli dalších 19 tutovek, ale nechtěli jsme milého soupeře úplně ztrapňovat. Druhý gol, který jsme dostali, ještě popíšu – ojedinělý roh soupeře, ukopnutý palec soupeře, který zahrával, 20centimetrový drn před Frankovou kopačkou a ostatní jenom zírali, jak míč skáče do brány. Nevadí….díky našim borcům, díky fanouškům a treňo, všechno nejlepší k narozkám. Sportu zdar, Čechii zvlášť….