Remízové prokletí pokračuje. Za deštivé neděle se sešli naši borci na hřišti v Uhříněvsi, v dobré náladě, neúspěch si nikdo nepřipouštěl. Dokonce na poslední chvíli dorazil i rozhodčí. Takže jsme na to mohli vlítnout. Soupeř sice kvalitní, ale ne tolik jako naše hvězdné mužstvo. Bohužel z ojedinělé šance hned v 9.minutě soupeř skoroval a už jsme zase prohrávali. Nicméně chuť otočit výsledek byla velká a začali jsme s naším tradičním zahazováním šancí. Nechtěli jsme soupeře moc zastrašit, tak jsme si góly schovávali až na později.

Soupeř však využil situace z trestného kopu na hranici vápna po tom, co se jeden jeho z útočníků tak dlouho motal s míčem před vápnem až se na to Kosi nemohl dívat a sundal ho. Vždyť jsme přece z trestňáku nikdy gol nedostali. No ale jednou to přijít muselo, že jo. Takže 2:0 pro Malešice. Troška frustrace, naši borci, kteří rádi křičí ani nekřičeli, jak byli z toho vývoje zaskočeni. Kromě Rudolfa samozřejmě, ten křičí rád a křičí stále. Jenom ty rozhodčí nějak nechápou, že on tak prostě mluví normálně, že to není nic neobvyklého. Ale tak jsme to rozhodčímu přátelsky vysvětlili a Rudík ani nedostal kartu. Dokonce ani Fuky neměl své blikance a snažil se hrát (kromě toho, že seřval pár spoluhráčů, včetně tréni – ale nebojte, večer na pozáposovém rozboru už se zase objímali).

No tak ale pokračovalo se ve hře a i my jsme kopali trestňák. Pavel to nakouřil chytře do brankáře tak, že se míč odrazil přímo k Ondrovi a ten to nečekaně uklidil do kasy. Šli jsme tedy do šatny s tím, že prohráváme jenom o gol. Do druhého poločasu jsme nastoupili zvesela a Šroub po hezké kombinaci dokonce vyrovnal. V dalších minutách jsme nastřelili břevna, tyčky a tak a ten brankář soupeře chytal tak dobře, že si řekl, že nás nemůže tak moc štvát a rozhodl se nám darovat gol. Vypadalo to tak, že Ondra nějak ze strany dloubnul do míče a ten brankář chtěl zase machrovat robinsonádou, ale nějak v tom skoku ztratil orientaci a chycený míč si hodil do brány. Vedeme 3:2 a hurá na bránu soupeře pojistit vedení.

Bohužel ale, co se nestalo, ze snad jediné šance ve druhém poločase (kromě toho kdy se na půlce faulovaný protihráč ukopl a svící padal míč až skoro do brány, ale Špalda zázračně vytáhl) jsme dostali v 88.minutě vyrovnávací gol. Vlastně to ani nebyla šance, spíš taková ojedinělá střela ze střední vzdálenosti, ale umístěná. Takže smolná remízka. Ani Šoula už to nedokázal zachránit po té, co nastoupil se svými bolavými zády (on totiž den předtím vystěhoval ryštyku). Poměrně slušné utkání tedy skončilo, ale my to rozhodně bereme jako ztrátu. Vítězství mělo být naše, je to 4. smolná remíza, 8 bodů nám proteklo mezi prsty. Tak snad to zvrátíme příští týden v Kolodějích. Čechii zdar!!!