Kultura za všechny prachy. Tak by se dalo jednoduše shrnout nedělní odpoledne v areálu naší Čechie. Béčko nastoupilo s velkým odhodláním urvat celé 3 body, ačkoliv jsme tušili nepříjemného a kvalitního soupeře. I když přišla rána v neúčasti brankářské jedničky, nerozhodilo to Romaria, který vycítil příležitost stát se hvězdou víkendu (v sobotu byl hvězda Špála a jeho čuník, proč by nemohl být v neděli hvězdou Romario?). Provedli jsme tedy poslední změny v sestavě a šlo se na to.

Tak jak jsme v minulých zápasech spálili stovky šancí, tentokrát první šance, Píchy běží na bránu soupeře, dává gol ve 4.minutě. O 2 minuty později z druhé strany běží na bránu Šroub a ačkoliv se mu motá hlavá ze sobotního nacvičování Stardance s Rudíkem a jejich oblíbenou zvedačkou, zvyšuje na 2:0 pro nás. 2 šance = 2 goly – to tu ještě opravdu nebylo. No a protože tohle bylo opravdu husté i pro uhříněveského fanouška, museli jsme trochu polevit, aby se ti fanoušci zase neuspokojili zbytečně moc a zůstali ve střehu.

V překladu to znamená, že jsme přestali hrát a začali hulákat na rozhodčího, který zase hulákal na Kosťu, ať to mává pořádně a pak si ještě zahrál mariáš, kdy už karty ani neschovával do kapsičky a rozdával a rozdával. Když už si ty karty neměl kam psát, tak raději písknul poločas, což pro nás bylo trochu vysvobození, protože soupeř ještě stačil snížit na 2:1. O přestávce naši borci zchladili hlavy, tedy kromě Šouly, tam hrozilo, že mu praskne žilka na čele a tak se raději nechal stáhnout a nasadili jsme místo něj vyklidněného Káněho (haha).

Pravda ale je, že se situace trochu uklidnila, opět jsme se začali dostávat do šancí a opět jsme mohli šance spalovat. Pak přišla akce dne, kdy Píchy přenesl přes vápno soupeře míč na Pavla, který zakopnutím udělal kličku soupeři a jak padal, tak nahrál ještě Lukášovi, který to pověsil pod břevno – a bylo z toho 3:1 (Pavle sorry – bylo to moc hezký, uznávám). No a pak ještě Romario v kase předvedl několik zákroků z říše snů – zejména když přemýšlel o své budoucnosti v nějakém lepším klubu a  mezitím mu na břevně přistála střela soupeře (ba ne, Romario překvapil nejen nás všechny, ale určitě i sám sebe skvělým výkonem, takže díky).

Díky taky všem fanouškům, kteří opět přišli, Démon uznale pokyvoval hlavou, že takhle by to šlo a všichni byli tak nějak spokojeni, dokonce i Šoula to nakonec přežil bez infarktu.

Béčko baví, ale jenom napůl. Tím je myšleno, že fotbal dobrý, kluci dobrý, holky dobrý, Démon dobrý, pivo dobrý, ale to všechno jenom za 1 bod místo tří. Už i ten Fuky získal za poslední půlrok jenom jeden bod (není to, co bývalo). V příjemném počasí jsme se sešli nabuzeni k vítěznému výkonu. Nadšení trvalo přesně do 6.minuty, kdy po vymyšleném faulu hlavou skoroval borec Běchovic. Po dalších 3 minutách roh soupeře a tomu samému borci se to odrazilo od hlavy do naší kasy podruhé. A to bylo všechno, co soupeř předvedl, další styk s naší brankou neproběhl.

Zato Fuky z toho měl opět zatmění a skákal pod nohy soupeře jak gumídek (škoda, že soupeř u tý nohy neměl míč a koukala z toho pro Fukyho tradičně červená), Frank zase vynadal rozhodčímu (a Fukymu) a vlastně náš klasický výkon. Myslím, že fotbalově dobrý, ale ty góly tam nepadaly. Už se na to nemohl dívat Maty, který nádhernou střelou v 19.minutě snížil. Rána měla takovou razanci, že protrhla síť a zkušený rozhodčí JK si chvíli nevěděl rady, co s tím. Na náš nátlak samozřejmě gól uznal a Káně musel investovat kousek provázku, aby tu branku spravil.

No a pak ještě těsně před přestávkou Fuky vystřelil krásnou jedovku do stejného místa jako předtím Maty a bylo vyrovnáno. Tentokrát skákal jako gumídek ne soupeřům pod nohy, ale do vzduchu. To by člověk neřekl, že může se svojí výškou vyskočit tak vysoko. V tu chvíli byl soupeř na ručník, ale rozhodčí raději fouknul přestávku. Ve druhé půlce už to byl jenom koncert našich borců, ale bohužel opět bez výsledku, bez golu. Buď jsme trefili konstrukci zařízení nebo otupěle stojícího brankáře soupeře.

Škoda, tyhle body mrzí, ale na druhou stranu stovka diváků u klandru se myslím bavila a pivečko jim z našeho výkonu nezhořklo. Takže pak už jsme jenom popřáli paní předsedové, rozebrali jsme politickou situaci v kantýně, dojedli jsme neprodané klobásy, potykali jsme si s Lenkou a vyrazili jsme k domovu….tedy někteří (někteří jeli sbírat další body)….Sportu zdar, Čechii zlášť!!!

Dalo by se říci, že bod z venku je dobrý, ale v tomto případě hodně slabá záplata. Do přeloženého zápasu jsme o čtvrtečním večeru nastoupili s velkou chutí, zejména tedy kvůli tomu, že se jednalo o rozcvičku před odjezdem na soustředění do Řecka, kde nás čekaly 2 mezistátní prátelská zápasy (proti Řecku a proti Polsku).

Ale Újezd, to byla jiná liga. 1. minuta, vedeme 1:0 (už ani nevim, kdo se ukopl, vlastně vím – Maty). 7. minuta, vedeme 2:0 (tentokrát Hrouzek). Utkání nemohlo lépe začít, mohlo ale lépe skončit. Protože další gól jsme nebyli schopni vstřelit. Navíc – ruka – penalta. Špalda chytá. Bohužel už nechytá střelu, která šla vápnem někam pryč, ale odražením se od stojné nohy protihráče zapadla do brány. Nevadí, jedeme dál, minuta do poločasu, Lukáš Přívr. dává gol na 3:1.

Půlka, je skoro rozhodnuto, jdeme se potěšit s Hrouzkem, který musel vystřídat (otočil si koleno, aby na soustředění nemusel podstupovat tréninkové jednotky a mohl se účastnit pouze chvílí volné zábavy). Do druhého poločasu soupeř nastoupil s obměněnou sestavou, na první pohled bylo poznat, že se jedná o samé hvězdy. Soupeř nás zatlačil, ale nedařilo se zakončovat. A proto jim sudí daroval druhou penaltu, kterou opět Špalda chytil.

Bohužel při dalším náběhu třímetrového Dina (pozn. redakce myšleno Jan Koller nebo jeho pokrevní bratr) na hrotu jsme nezachytili jeho střelu bodlem a bylo staženo na 2:3 ze soupeřova pohledu. No a protože rozhodčí musel dostat slíbenou tučnou klobásku, písknul minutu před koncem domácím třetí penaltu. Kromě Lukáše, který dostal amok to ostatní už spíše rozesmálo. K míči se blížil exekutor té druhé, kterou neproměnil. Ale bohužel pro nás zakročil třímetrový Dino, vzal si to sám a docela se snažil netrefit bránu, ale bohužel to tam zapadlo.

No, tak body pro domácí byly splněny a raději rychle do sprch. Děkujeme za hořký večer, pro jistotu Káně soupeři ještě uklidil pár balonů a Šoula málem uklidil jednoho z domácích fanoušků a odjezd na Rhodos. Kalimera!!!

Tak jsme zase zpátky na zemi, mašina se zadřela. V nepřívětivém počasí jsme přívětivě přivítali junáky z Ambasadors. Nepřipouštěli jsme si neúspěch, ačkoliv se jednalo o vedoucí tým naší silné soutěže. V prvním poločase jsme odehráli velmi dobrým výkonem bezgolovou plichtu, myslím, že soupeř ani nevystřelil na bránu, pokud vystřelil, tak to Špalda pohledem vytěsnil mimo kasu.

My jsme měli několik náznaků šancí, možná i šance. Kromě hezkého fotbalu se o zábavu diváků staral ještě Fuky, který jezdil po zadku tak, že jsme ho o přestávce raději vystřídali a poslali do sprch, protože jinak by ho do těch sprch hned ve 46.minutě poslal rozhodčí. Do druhého poločasu jsme vstoupili velmi bezstarostně s vědomím, že minimálně remíza je jasná. Ta bezstarostnost zmizela hned po 2 minutách, kdy si jeden z útočníků soupeře ukopl míč, čímž si nechtíc obhodil Kosiho, pak si ho ukopl podruhé, čímž ještě myslím lehce obešel druhého našeho obránce a pak si míč ukopl bodlem potřetí a meruna zaplavala záhadně k tyči naší branky.

No nic, spustili jsme ofenzivní smršť a začali jsme si vytvářet tutovky, které jsme samozřejmě neproměňovali. Pak ještě Špalda lehce namazal zmatenému soupeři (Špalda totiž zkoušel Rudu, jestli je dost rychlej a zastoupí ho v bráně – hm, nebyl dost rychlej) a bylo z toho 0:2. Opět naše tutovky, opět nic. Nevadí, vracíme se k naší bráně – vymyšlený faul na vápně, nepovedeně zahraný kop, který přes 20 osob ve vápně nepochopitelně prošel až do kasy.

Takže výsledek 0:3 z našeho pohledu a velká frustrace. Nevím, co více dodat. Omlouváme se  všem zpřízněným osobám, předsedovi, Maňánovi, starostovi, Démonovi, Barykovi, holkám u klandru, holkám v kantýně, Fandovi, Buřtovi, prostě všem. Následně jsme situaci politicky v kantýně rozebrali a zamračená neděle skončila odletem poloviny týmu na Mars. Sportu zdar.

Mašina na goly se rozjela, kdo nás zastaví……asi Ambasadoři příští týden. Ba ne, dáme jim kotel. Na hřiště soupeře jsme odjížděli s optimistickou náladou, nikdo si nepřipouštěl neúspěch. Byli jsme fotbaloví, tvrdí, hezcí, zábavní….prostě srdce fanouška plesalo. Pokyn trenéra, že do poločasu dáme 4 góly jenom trochu kazil fakt, že byli jenom 3 a že Kosi způsobil penaltu při našem vedení 2:0, která samozřejmě byla zcela vymyšlená a klidnému Kosimu nezvykle vyběhla žíla na čele, když ječel na sudího (ve druhém poločase pak sejmul hráče soupeře ještě jednou a běžel k rozhodčímu na sebe žalovat, že tomuhle se říká penalta, ale naštěstí rozhodčí už byl tak zpracovanej, že druhou nefoukl).

Ale k našim golům – první obstaral Hrouzek, druhej pak přidal Píchač a třetí pak těsně před přestávkou nechytatelnou hlavou Šoula. Ještě stojí za zmínku, že jsme v průběhu prvního poločasu soupeři vysvětlili, že už nás nebaví poslouchat jejich hekání a simulování a pak ještě předvedl nevídaný kousek Frank, když po destruktivním faulu na něj ve vápně (i když to víc bolelo toho faulujícího obránce) přesvědčoval rozhodčího, že to penalta nebyla, že to bylo ještě před vápnem, tedy trestňák z úhlu, ze kterého samozřejmě nic nebylo. Dobrý, když už se hádáme s rozhodčím, tak třeba i v náš neprospěch, to je jasný. Ale nemuselo nás to mrzet, hřiště jsme ovládali.

Další zářez obstaral Maty, minutu na to pak Káně (Maňána si tedy potom v neděli myslel, že jsme hráli s vozíčkáři, když už dal gol i Káně). Ale musím potvrdit, že se jednalo o zkušeného a dobře hrajícího soupeře, prostě jsme byli lepší jako vždy. Pak nastoupil Saša, který se hned nechal sundat ve vápně a kopali jsme konečně tu penaltu, kterou nám rozhodčí dlužil z prvního poločasu. Míč si vzal Frank a nechytatelnou střelou zavěsil šestý gol (na treninku minulý čtvrtek Frank penalty nacvičoval a tohle byla vůbec nejhorší penalta, kterou kopnul, ale to protože chtěl našim fanouškům a kamarádům zabrnkat na nervy).

Na závěr se ještě utrhl Šroub, který vždycky, když šel do brejku, tak byl chudák zmatený z pokynů spoluhráčů. Když nahrál, kucí ho seřvali, že měl zakončovat, když zakončoval, tak ho kucí seřvali, že měl nahrávat. Ale byla to legrace. V průběhu zápasu jsme ještě měli dalších 19 tutovek, ale nechtěli jsme milého soupeře úplně ztrapňovat. Druhý gol, který jsme dostali, ještě popíšu – ojedinělý roh soupeře, ukopnutý palec soupeře, který zahrával, 20centimetrový drn před Frankovou kopačkou a ostatní jenom zírali, jak míč skáče do brány. Nevadí….díky našim borcům, díky fanouškům a treňo, všechno nejlepší k narozkám. Sportu zdar, Čechii zvlášť….

Tak je to tady. Hvězdná výhra. A já najednou nevím, o čem psát. Prostě tohle kdo neviděl, tak to nemůže pochopit. Naši borci se natěšeni scházeli na hřišti už od oběda, i když sraz byl stanoven na 16.15. Asi proto, aby si doma nestihli dát poobědovou buchtičku a mohli potom běhat. Dobrou náladu nám nezkazily ani nepříjemné zprávy, že se nedostaví Pepa (protože má střevní chřipku – blinká) a Šroub (protože stěhoval jitrnice a narazil si přitom koleno – no debilnější výmluvu jsem ještě neslyšel, asi to bude pravda).

S chlapci z Benic se pak podařilo vyjednat, že nastoupíme na Centrkurtu místo UMT, věřili jsme si totiž i na to, že kromě herních kvalit jsme na tom lépe i fyzicky. A pak začal koncert. Nemůžu snad říci nic negativního, hráli jsme opravdu zkušeně a disciplinovaně a nepouštěli jsme Benice do zakončení. My jsme sice zakončovali, ale buď vedle nebo do brankáře. Na což jsme tedy mimojiné zvyklí, takže nás to nemohlo nijak rozhodit. Musím také zmínit Lukyho povedený trestňák do tyče, bohužel si to spletl s tréninkem, kdy hrajeme takové ty hry, kdo se trefí do tyče, kdo do břevna a tak, místo toho, aby dal gol. Konec poločasu, v šatně jsme se poplácali jak jsme dobří a doufali jsme, že to tam konečně spadne. A spadlo.

Nastoupil druhý Luky. 46.minuta, tutovka, nedal…..47.minuta, tutovka – gol. Neskutečné a krásné. Skvělá souhra předních řad – osa Píchač, Ondra, Luky….(teda myslím, snad jsem na někoho nezapomněl). Následně jsme si vytvořili ještě 29 dalších tutovek, ale nic, děvčata v kantýně se nudila, protože fanoušci se nemohli odtrhnout od klandru aby si došli pro pivo v očekávání dalšího zářezu do kasy soupeře. A pak to přišlo. Správný kapitán Matyáš přestal brečet s bolavým kotníkem, zabalil to a došťouchal až do brány soupeře. 2:0.

oupeř se zhroutil, lze mluvit o pohrávání si kočky s myší. Ta útočná kočka – to byla Čechie Uhříněves B!!! Další gol sice už nepadl, nicméně musíme si poděkovat, byl to dobrý výkon (na naše možnosti rozhodně). Démon taky spokojenej, dokonce si pak koupil novou repliku dresu. Vlastně musím říct, že jsem včera vyprodal celý stánek klubového oblečení….Takže díky všem a fanouškům zvlášť, díky Simoně za odmávání na lajně (ani nás moc neřezala), díky Šárce za nafocení nového fotoalba, díky Pánubohu, že sluníčko svítí, díky soupeři, že nás nic nebolí a díky Kaňousovi, že to s ním neseklo, když rozhodčímu vysvětloval pravidla fotbalu. Sportu zdar, Čechii zvlášť.

Protože jsem byl tentokrát vyslán do severních krajů (minulý týden jsem byl na jihu) vyhledávat nové talenty, komentář bude stručný (protože jsem nebyl přítomen zápasu). S velkým sebevědomím po prvním zápase vyrazili naši borci na nepřátelské území, konkrétně do Kunratic. Počítalo se s jasnými body. Už na začátku bylo trochu divné to, že narozdíl od prvního zápasu, kdy se někteří borci z lavičky ani nedostali na hřiště, tentokrát už ve čtvrtek Kosi avizoval, že prostě víc než 10 lidí nedáme dohromady.

Ani to však nezhoršovolo dobrou náladu a nikdo si nechtěl připustit neúspěch. Nakonec katastrofa, se soupeřem, se kterým jsme chtěli a hlavně měli bodovat, jasná prohra. Samozřejmě nespravedlivá, protože na tutovky jsme vyhráli o vagon a vůbec, byli jsme dle zpráv od kamarádů lepší, fotbalovější, hezčí a tak. Jediné pozitivní nakonec tedy bylo snad jen to, že trenér Šoula to stihl (byl totiž na pokračování trenérské stáže v Ženevě, což je fajn, blbý je to, že na nás začal mluvit švýcarsko-rakousko-německy, tedy hlavně po desáté večer, když začal rozebírat chyby).

A tak měl alespoň tu čest, střídat zraněného za zraněného – nakonec totiž na lavičce nějací borci byli, ale všichni lehce (někteří i těžce) zraněni (nebo jinak postiženi). Nicméně, další zranění přibyla, ze hřiště tentokrát odkulhal Fuky, Ruda (to neni nic neobvyklého samozřejmě), Tomáš H. a ještě určitě někdo další. Vlastně jsem zapomněl na světlý okamžik zápasu. Rudolf – nádherný gol…..čekal na něj dlouho a přišel, hlava, prásk, goooollllll (bohužel do naší sítě).

Nevadí, z chyb se poučíme a už se těšíme na příští mistrák – svátek pro celou Uhříněves, rozbijeme totiž kamarády z Benic. Pokud tedy proti nám Růža zase nepostaví reprezentaci, jako minule. Všechny srdečně zveme. Sportu zdar.

Protože jsem byl vyslán do jižních krajů vyhledávat nové talenty pro náš B-tým (a proto jsem nebyl přítomen zápasu), komentář bude stručný. Ačkoliv musím podotknout, že jsem domluvil kontrakt s paní Ronaldovou, že pokud Christiano nedá v následujících dvou utkáních za Juve hattricky, dostane v Juve padáka a přestupuje do Uhříněvsi. Tak mu pojďme trošku nefandit a za dva týdny ho přivítáme na Stadio Çechie. Snad se vejde aslepoň na lávku.

Ale k zápasu. Velmi ambiciozní tým Kolovrat narazil na válec jménem Uhříněveské Béčko. Chlapci ze sousedství si přijeli pro 3 body, jenže než zjistili, že Ronaldo dnes za Uhříněves nenastoupí, prohrávali 1:0. Nekompromisní a tvrdá hra našich borců přinesla ještě další šance a na začátku druhého poločasu už borec Kurka zvyšoval na 2:0. Protože naši hoši nechtěli soupeře úplně ztrapnit, nechali si dát kontaktní gol a ve 47.minutě začalo drama.

Soupeř zařadil vyšší rychlostní stupeň a zlobil. Za mohutné podpory domácích fanoušků (za jejich účast jim vřele děkujeme) si naši borci vypracovali ještě několik loženek, ale bohužel náš problém s proměňováním se ještě nepodařil zcela vyřešit. A tak nakonec soupeř se štěstím vyrovnal. Káně si pak ještě nechal pohmoždit žebra (což byla odplata za to, že předtím zfackoval soupeře) a pověřený trenér Fuky se chtěl pokočkovat s trenérem soupeře (naštěstí byli oba takoví hrdinové, že nepřekročili vymezenou zonu pro trenéry).

Poznámka redakce: Hlavní trenér Šoula je totiž na stáži v Ženevě. Tak se to rozešlo smírně, lze říci, že bod bereme a musíme konstatovat, že jsme pět zápasů v řadě bez prohry…..tahle jízda bude, věřme, pokračovat příští sobotu v Kunraticích. Ještě jednou díky všem fanouškům a podporovatelům….jedeme dál.