Vážení přátelé, to tu ještě nebylo. Válec jménem Čechie B je k nezastavení.  No teda uvidíme příští týden – snad se ten válec nezadře. Všechno to začalo v neděli ráno, kdy se někteří borci omluvili z účasti. Nevadí, delegovali jsme navíc zkušenost jménem Hlavis. Na soupeře jsme naskočili nabuzeni minulými výsledky (až jsme trochu museli našim mladým a hladovým  borcům připomínat slovo pokora). Soupeř se nás ale bál, což vyjadřoval zejména tím, že nás už při nástupu začali přesvědčovat o tom, že mají průměr vyšší nejen věkový, ale také váhový. Nakonec ale Ruda uhájil své místo nejtěžšího hráče na hřišti, když o 6 kilo jejich brankáře předehnal. Začali jsme hrát, trochu ledabyle, jako vždycky, ale pomalu se začali šance rýsovat. Ještě před prvním našim golem odkulhal jeden ze soupeřů a tím se dostali do situace bez další možnosti střídání – lavička soupeře zela prázdnotou. Kromě toho zraněného borce samozřejmě.

No a potom už začala ta kanonáda. Tu pomyslnou láhev odšpuntoval jako náš správný trenérský vzor bez licence Šoula. Musím se teda trochu pochválit, že jsem ho donutil hrát, protože si to chtěl původně řvoucí užívat z lavičky. No a pak už to tam začalo pomalu padat, Vlado s Matym párkrát utekli obráncům soupeře a do poločasu to pojistili na 3:0. Soupeř se sice snažil kontrovat, párkrát museli naši obratní obránci zatáhnout za ručku (tedy faulovat), zejména v situaci, kdy měl na noze míč borec soupeře s číslem 15. Ten kluk byl opravdu šikovný do té doby, než přišel nechtěný střet s Kaňousem. Poté musel borec bohužel odstoupit (ale my mu přejeme, aby ten kotník byl co nejdříve v cajku). No a pak už druhý poločas byl o vraždění neviňátek. Soupeř na hřišti v desíti a naši borci ládovali střelný prach.

Něco pro diváky předvedla i naše kompletní obranná řada – Frank tak dlouho utíkal s míčem na bránu soupeře, až si ho ukopl a v pádu vyhloubil kráter ve vápně soupeře, Ruda předvedl ukázkový centr levačkou přímo do Dubče, Káně si hrál na středního útočníka (ale alespoň dal gól), Hlavis teda taky vlastně, a to nechytatelnou střelou a Filipa v naší kase to taky dost táhlo dopředu, protože se v bráně nudil a tak občas na polovině hřiště obehrával soupeře, aby potom mohl sprintovat rychle zpátky do brány a čekat, jestli ho ten soupeř odebraným míčem přehodí nebo ne. Prostě pastva pro oči diváků, zádrhel byl teda v tom, že ti diváci tentokrát díky derby v TV bohužel nepřišli.

My jsme si to ale užili, Šroub senior si dal taky gól, jak už to bývá zvykem, no a Beny, hvězda zápasu, si to tentokrát otočil se Špaldou. Po tom, co nastoupil do druhého poločasu, předváděl jeden fotbalový trik za druhým (byl totiž před dvěma týdny na stáži v UK), což korunoval dvěma góly. Asi není více co dodat, mohli jsme jít hasit žízeň (Kráťa teda plameny). Díky všem zúčastněným hráčům i fanouškům a už v pátek pokračujeme výletem na Aritmu, jestli teda Fuky nakopne konečně ten autobus, který koupil od pražské MHD na náhradní díly. Čechii zdar!!!

TK

SK Čechie Uhříněves B – AFK Záběhlice 10:0

Branky: 20. Zura, 30. Proshenko, 34. Proshenko, 49. Popela, 52. Proshenko, 55. Beneš, 80. Hlava, 82. Kaněra, 85. Proshenko, 90. Beneš

Tak jsme přijeli na horkou půdu Benic, teda vlastně na domácí hřiště v Uhříněvsi, kde mají domácí hřiště i Benice. Ale nebudeme se v tom zamotávat. Prostě derby! Vše už od začátku nasvědčovalo hladkému průběhu, sváteční šatna díky Kosťovi připravena, vířivky napuštěny, jenom ty masérky měly zase po dlouhé a náročné noci zpoždění.

Nastoupili jsme na nažhaveného soupeře s jasným úkolem – urvat všechny body a přiblížit se horní polovině tabulky. Tak ještě jsme na dálku zafandili Rudovi, který nás prezentoval na půlmaratonu a šlo se na to. Samozřejmě, jako vždy, se situace nevyvíjela podle našich představ a vypadalo to, že Šoulu na lavičce trefí šlak. Benice hrály ofenzívně, neúnavně nás napadaly na naší polovině hřiště a dvě souvislé nahrávky byly vidět tak akorát na vedlejším hřišti, kde si hráli naši osmiletí synkové. Situace se ale s postupem času zlepšovala, musím říct, že jsme hráli trochu profesorsky a záměrně jsme nechali soupeře vyběhat s pocitem, že jednou jim ty síly dojdou. Přišly i náznaky šancí, ale zatím jsme se zakopávali. No, a tak už se na to nemohl dívat Maty, přebral míč na polovině soupeře, střela, gól. Ve 40.minutě vedeme. Protože jsme ale někdy trošku labilní, hrozilo ještě do poločasu vyrovnání soupeře, cíl zněl jasně, do přestávky neinkasovat. Tak jsme trochu drobili hru, Fuky se dokonce běžel pokočkovat se soupeřem, ale tvářil se u toho tak trochu divně, a tak ho Šoula, pro kterého akorát přijížděla sanitka (kvůli tomu vysokému tlaku díky našemu výkonu) raději vystřídal a posla do hry žolíka Špalíka. Špalda, to je borec, který se nebojí chopit výzvy. Sotva dofuněl do vápna soupeře, položil se do nahrávky někoho z našich borců a dotlačil míč do kasy. Nejen, že jsme do poločasu neinkasovali, my jsme dokonce navýšili vedení.

Přestávka byla příjemná, jako vždy jsme si rozdali spousta úkolů, taky jsme zjistili, že ta sanitka nepřijela pro Šoulu, ale pro zraněného hráče soupeře (kterému tímto držíme palce a ať se dá brzy dohromady), zároveň jsme těm saniťákům ještě chtěli jako bonus přidat našeho Kráťu s nalomeným nosem, ale nakonec nám ho tam nechali. Ve druhém poločase to byla zase taková nakopávaná, ale musím říct, že jsme měli ze hry více, dokonce jsme měli několik šancí, které jsme dokázali spálit. Zatím to byla velká legrace. Ta však skončila ve chvíli, kdy rozhodčí písknul penaltu proti nám, myslím asi v 80. minutě. Nikdo ani moc nenadával, ale než jsem si stačil objednat pivo (už jsem totiž vystřídal), někdo toho rozhodčího ukecal a on tu penaltu zase odvolal. Růža (to je takovej přátelskej trenér Benic) mi dokonce říkal, že se přiznali, že to penalta nebyla – jestli je to tak, potom smekám.

No a na závěr ještě Šroubik nakopl míč z rohu vápna a přehodil ke svému údivu brankáře tak zkušeně, že míč zaplachtil přímo do branky. Takže 3:0, rozhodnuto, jde se slavit. Děkuji všem našim borcům, děkuji spřátelenému týmu Benic za fair-play zápas, děkuji Rudovi za prezentaci v srdci Prahy, děkuji Márovi za nulu, děkuji Káněmu, že nedostal kartu, děkuji Romanovi, že mě vystřídal, děkuji Kosťovi za vířivky, no zkrátka díky všem, a hlavně díky fanouškům, kteří nás přišli podpořit. Čechii zdar!!!

TK

TJ SOKOL BENICE B – SK ČECHIE UHŘÍNĚVES B 0:3

Branky: 40. Šmejkal, 44. Špalek, 88. Popela